Přiskřípnutá dada postpoesie.
PF 2009. Vše nejlepší do Nového Roku.
K roku vykročte tomuto v nejlepším to kroku.
Vykročte v tom kroku nejlepším,
vypořádejte se se vším, s tím a i s tamtím a s oním.
Rychlé, dobře, a bodře.
Nechť nebe svítí nám modře!
Nechť Slunce jasně a hlasitě svítí nám!
Když rozumíš ženám, porozumíš i květinám.
Sláva pozemská nemrtvým to býti,
sláva světská živá živým být.
Pojďme té krásy uloupit!
Užívejme krásy divu světa denně,
teď běžte, žijte, tvořte neprodleně!
Než Slunce navždy ve tmu vstoupí.
Než zboří se sloupy,
a mosty.
Než ztratí se svět nás prostý.
Než chytrý zas bude hloupý.
Než konec začátek všech omylu ho zprostí.
Odložte liché pochybnosti.
Zbavte se malých malichernosti.
A bavte se ve velké ve svornosti.
A v té chvíli nemělké okamih stal se mi do věčnosti.
A zdál se mi zdálky sen,
že utichají války,
že utíkají svině,
ty vždycky byly líné,
jak hospodaříš na poli svém?
Svině války plynně války plány plivou,
jsou bez morálky,
chasou nakažlivou.
nikdy to nebylo jiné,
a nepošlap nerozsypej mládí svého korálky.
Než odložte sváry, nešvary, zlobu,
alespoň na chvíli
jen na chvíli, jen po dobu
než štěstí Tvou nalezlo podobu.
Pak ve věčnosti spolu
teč vodo živá dolem, a nahoru,
teď odložme rány svých bolu.
Vždyť vždy chtěli jsme býti spolu.
Petr Buben , prosince 2008
Tuesday, February 10, 2009
Subscribe to:
Posts (Atom)